STAVBA UDÍRNY
Na základě kladného přístupu k dobrému pití, které za nás lihovary a pivovary celkem obstojně
řeší, byl klubem SIM taktéž probírán kladný přístup k jídlu, kde je sice mnoho nejrůznějších průmyslových výrobků, ale tyto postrádají kvalitu, která
by byla hodna bříšek členů našeho klubu. Z tohoto důvodu byla vytvořena revoluční myšlenka, která by při zdárné realizaci měla za následek přísun kvalitních
dobrůtek pro vznešená hrdla. Tato myšlenka byla upírána ke stavbě udírny. Proto byl vytvořen projekt na zkladě poznatků získaných z odborné literatury,
který by měl splnit účel sledovaný klubem.
Naše stavba započala tím, že bylo nutné vykopat základ pro vybetonování, a to do hloubky cca. 50-ti cm, aby nám ta potvora mráz udírnu nerozerval na kusy.
Celkový vnitřní rozměr udící komory byl stanoven na 80 x 60 cm, tedy za předpokladu stavby z bílých cihel, které mají šířku 15 cm, byl celkový vnější rozměr
110 x 90 cm.
K tomuto byl dále stanovena
šířka kouřového kanálku na cca. 20 cm tedy při započítání šířky cihel 50 cm. Délka kouřového kanálku byla stanovena na 150 cm včetně 40 cm započtených na
ohniště. Takto stanovený celkový prostor byl tedy vykopán, a ze strany, kde nebyla zem byl uvedený tvar vyšalován. Jedná se v podstatě o dva na sebe navazující
obdelníky, kde jeden (udící komora) je nadélku a k němu na střed je druhý (kouřovod s ohništěm). Toto má za následek dosti nepříjemností, a to jak vykopat
velký objem zeminy, tak poté nazpět navozit velké množství betonu. Při budování základu jsme rovnou vybudovali také základ topeniště udírny a to tak, že jsme
obbetonovali volně položené cihli, které jsme poté vyndali. Dále jsme v prostoru kouřovodu vytvořili žlábek na budoucí rouru, kterou je kouř z topeniště veden
do udící komory. Toto jsme nakonec dělali zbytečně, jelikož kvalitní roura je drahá, a proto jsme při stavbě nakonec kouřovod vyzdili. Celý kouřovod je v mírném
klesání směrem k topeništi, aby kouř mohl dobře stoupat do udírny a celá udírna dobře pracovala. Po vytvrdnutí betonu a odšalování prken je připraven základ
udírny pro samotnou stavbu. 
Když máme hotový
kvalitní základ, můžeme pomalu začít vyzdívat a můžeme založit první řadu. Vzhledem k tomu, že tato je základním kamenem pro další stavbu, musíme si s ní trochu pohrát, aby byla v
pravých úhlech, aby se nám ve stavbě dobře pokračovalo. U topeniště jsou základním předpokladem kvalitní dvířka, která je nejlépe sehnat za rozumný peníz v
kovošrotu. Tato by měla mít dvě části a to jak jedna větší dvířka na přikládání, tak druhá spodní pro vybírání popela.
U těchto dvířek je nezbytné, aby dobře
těsnila, aby bylo možno regulovat dle potřeby přívod vzduchu do topeniště. Tedy aby bylo možno regulovat hoření v topeništi v rozmezí od doutnání plynule až do
hoření. Tímto je potom možno udržovat v udírně přesnou teplotu jakou chceme a jakou potřebujeme. Dále postupujeme zděním již založeného tvaru,
kde po vyzdění druhé řady cihel máme dostačující výšku pro kouřovod, který můžeme tímto v další řadě zaklopit, v našem případě na šířku položenými bílými
cihlami. Zaklopení kouřovodu jsme si nechali až na konec, kde jsme se nejprvě věnovali vyzdění udící komory.
Proto pokračujeme vyzdíváním udící komory,
kde si po vyzdění čtvrté řady připravýme 12 ks. ca. 15 cm dlouhých kulatinek, které dáme před vyzděním páté řady po obvodu do malty, necháme je několik cm. koukat
do ucící komory a přejedeme řadou cihel. Je důležité tyto kulatiny zde umístit, protože na ně bude po vyzdění udírny umístěn dvoudílný rošt. Tento zde taktéž musí
být, aby případně zachytil utržené maso z háčku, a dále aby se na něj dal položit plech na zachytávání odkapávajícího omastku a plech na vodu, který udržuje v
udírně vlhko, aby maso nemělo po uzení na povrchu tuhou kůrku.
Po tomto pokračujeme dále ve vyzdívání, kde v našem případě po vyzdění 9-té řady již začneme vynechávat prostor na dvířka udící komory v našem případě o rozměru
40 x 60 cm. 
Tyto jsou vyrobeny kulturním referentem,
kde rámeček je z vinglu 3 x 3 cm, kde po vyzdění jsou v něm na místě vyvrtány na každé straně dvě díry a dvířka jsou přichycena šroubem do cihel. Díry vrtáme po
vyměření až na místě proto, abychom se trefili na střed cihly a dvříka dobře držela. Když se dostaneme ve vyzdívání na horní kraj dvířek udící komory, zazdíme napříč
udící komory dvě železa pro zavěšení háčků s masem. Jedná se o horní řadu pro uzení, která je napevno. Potom ve spodní části dvířek na krajích udící komory
umístíme na šířku dvě kulatiny pro vytvoření vyjímatelného patra. Tyto kulatiny propíchneme čerstvou maltou a na mě poté můžeme umístit na délku další patro udírny
pro případ, že masa bude hodně. 
Projedeme jednu řadu cihel a udírna je připravena
na zaklopení, které provedeme tím způsobem, že na délku umístíme dvě železa tvaru T a do nich ze zadní a přední strany umísťujeme cihly. Tímto máme zaklopenu zadní
a přední část, kde nám zůstane prostřední část. Dále tedy zaklápíme cihlami i prostřední část, kde u pravé strany jednu cihlu vynecháme, kde nám tímto vznikne prostor
pro klapku do komína 
, kterou vyrobíme například z
kotlařského plechu, na který přivaříme očko pro umístění řetízku, kterým se bude klapka zvedat. Vzhledem k tomu, že komínek by měl mít výšku mezi 0,5 m a 1 m, pokračujeme
v prostoru nad klapkou v jejím obezdění dvěmi řadami cihel, a to proto, abychom do takto vyzděné části mohli zazdít jak plechový límec pro samotnou rouru, tak abychom
do spáry mezi první a druhou řadou cihel mohli umístit kovovou trubičku, kterou provlékneme řetízek klapky, aby bylo možno klapku zvedat. Samotný řetízek potom jistíme
dřevěným špalíčkem a regulujeme tak množství odváděného kouře z udírny.
Samotný komínek tvořený plechovou rourou by měl být o hodně menšího průměru, než kouřovod, a proto byl zvolen průměr 10 cm, kde rozhodnutí bylo správné. Vzhledem k zazděnému
límci je roura vyndavací a po uzení se prostor pro rouru zaklopí poznikovanou čepičkou, aby do udírny nepršelo. Potom vyšalujeme hlavu udírny, a to se sklonem dozadu, kde v přední
části jsme dali 7 cm betonu a v zadní části udírny 4 cm betonu s přesahem 3 cm, aby mohla voda odkapávat. 
Tímto je stavební část udící komory hotova. Dále je nutno dodělat ještě samotný kouřovod s topeništěm, kde kouřovod již zaklopíme a zapravíme bílými cihlami a musíme dozdít topeniště
na výšku dvířek pro přikládání. Po vyzdění topeniště toto zaklopíme s ohledem na předpokládané vysoké tepoty šamotovými cihlami. Zazděná dvířka ještě po stranách musíme vymazat
lepidlem na dlažbu, jelikož lepidlo je vysoce odolné a dvířka dobře utěsní, což má za následek potřebnou plynulou regulaci hoření dřeva v topeništi. Dále Jak již bylo uvedeno
doděláme samotný kouřovod zaklopením bílými cihlami, kde tyto zaklopíme na maltu.
Po jeho zaklopení zbývají po stranách kanálku volné protory,
které dozdíme kouskami cihel do roviny. Tímto je stavební část kouřovodu a topeniště hotova. Při stavbě dále spárovačkou před zatvrdnutím malty vyhlazujeme spáry, aby byly pěkné.
Takto vyzděný kanálek není nejhezčí, a proto v našem případě byly na cihly na sucho položeny zatravňovací tvárnice, které celou stavbu pohledově vyzdvihly. Samotná dvířka topeniště
, která mají dvoje menší dvířka pro přikládání a výbírání popela,
je dále nutno opatřit roštem pro hoření dřeva a vybírání popela, kde rošt svaříme z kulatiny tak, aby ho bylo možno vložit většími dvířky do prostou topeniště. Jeho výška stačí jen
několik cm, aby se pod něj dalo dostat lopatkou.
Při uzení není
třepa polel vybírat, jelikož ho vzniká hořením kvalitního dřeva jen málo a stačí ho vybrat až po uzení, kde je ho zpravidla na dno kbelíku. Dále nám zbývá vyrobit rošt do udící komory
na zachytávání případných odpadlých kousků masa a na pokládání plechu na zachytávání odkapávajícího omastku a plechu s vodou.
Tento rošt jsme opět vyrobili z kulatiny, kterou jsme zbodovali svářečkou. Rošt je vyroben dvoudílný, aby šel vyndavat kovovými dvířky udící komory. Tato dvířka jsou plechová v kovovém
rámečku s jednoduchým zavíráním. Tímto je udírna zcela hotova a po vytvrdnutí je připravena na zakouření před prvním uzením. To provedeme 
po prvním slavnostním zapálením tím způsobem, že udírnu ohřejeme a topíme několik hodin stejným dřevem, jakým budeme udit i dále. Udírna se krásně zatáhne a zavoní a je připravena na samotné uzení.
Samozřejmě je tu další slavnostní okamžik, spojený se zapálením udírny,
a to první obláček, který se vynořil z komínku nad udírnou. Chvilka dojetí a slzy na krajíčku. Udí! Je to nádherná chvilka nad podařeným dílem a splněným snem. Teď už ruce
nebolí a hlava nemusí přemýšlet. Teď přichází další radostný
a dlouho očekávaný okamžik. Předem připravené maso se napíchá na háčky a už už se třepe do kouře, aby se mohlo hezky opotit, prohřát a nechat prolézt kouřem, ale hlavně nechat se
sníst. 
Po dvou dnech dřiny při přikládání a popíjení piva se
dostavuje vrchol, na který se tak dlouho čeká. Je hotovo, a maso čeká každé na svém háčku, až se do něj pustí mlsné jazýčky, těch, kteří se na stavbě podíleli a i těch, keří o něm
pouze věděli. Ano i takoví jsou mezi námi, známe je všichni "vychcánkové"
jako třeba tenhle, který přijel až z daleké Moravy. Byl zachycen na místě činu a už se z toho nevykroutí. Je to Tesák, který by nejraději zabořil svou ošklivou hlavu mezi maso
a začal ho ožírat. Má ale smůlu, toto dílo z posledních sil brání sám předseda klubu SIM, a proto 
Vám ho můžu všem ukázat. Ano podařilo se to a jsme na to hrdí. Teď už budeme jen žrát a udit a udit a žrát a tak pořád dokola, dokud nám to naše vznešená bříška dovolí. Dobrou chuť
a také inspiraci všem kteří se inspirovat nechají při stavbě podobného díla přeje klub SIM a jeho členové.
K tomuto byl dále stanovena
šířka kouřového kanálku na cca. 20 cm tedy při započítání šířky cihel 50 cm. Délka kouřového kanálku byla stanovena na 150 cm včetně 40 cm započtených na
ohniště. Takto stanovený celkový prostor byl tedy vykopán, a ze strany, kde nebyla zem byl uvedený tvar vyšalován. Jedná se v podstatě o dva na sebe navazující
obdelníky, kde jeden (udící komora) je nadélku a k němu na střed je druhý (kouřovod s ohništěm). Toto má za následek dosti nepříjemností, a to jak vykopat
velký objem zeminy, tak poté nazpět navozit velké množství betonu. Při budování základu jsme rovnou vybudovali také základ topeniště udírny a to tak, že jsme
obbetonovali volně položené cihli, které jsme poté vyndali. Dále jsme v prostoru kouřovodu vytvořili žlábek na budoucí rouru, kterou je kouř z topeniště veden
do udící komory. Toto jsme nakonec dělali zbytečně, jelikož kvalitní roura je drahá, a proto jsme při stavbě nakonec kouřovod vyzdili. Celý kouřovod je v mírném
klesání směrem k topeništi, aby kouř mohl dobře stoupat do udírny a celá udírna dobře pracovala. Po vytvrdnutí betonu a odšalování prken je připraven základ
udírny pro samotnou stavbu. 
Když máme hotový
kvalitní základ, můžeme pomalu začít vyzdívat a můžeme založit první řadu. Vzhledem k tomu, že tato je základním kamenem pro další stavbu, musíme si s ní trochu pohrát, aby byla v
pravých úhlech, aby se nám ve stavbě dobře pokračovalo. U topeniště jsou základním předpokladem kvalitní dvířka, která je nejlépe sehnat za rozumný peníz v
kovošrotu. Tato by měla mít dvě části a to jak jedna větší dvířka na přikládání, tak druhá spodní pro vybírání popela.
U těchto dvířek je nezbytné, aby dobře
těsnila, aby bylo možno regulovat dle potřeby přívod vzduchu do topeniště. Tedy aby bylo možno regulovat hoření v topeništi v rozmezí od doutnání plynule až do
hoření. Tímto je potom možno udržovat v udírně přesnou teplotu jakou chceme a jakou potřebujeme. Dále postupujeme zděním již založeného tvaru,
kde po vyzdění druhé řady cihel máme dostačující výšku pro kouřovod, který můžeme tímto v další řadě zaklopit, v našem případě na šířku položenými bílými
cihlami. Zaklopení kouřovodu jsme si nechali až na konec, kde jsme se nejprvě věnovali vyzdění udící komory.
Proto pokračujeme vyzdíváním udící komory,
kde si po vyzdění čtvrté řady připravýme 12 ks. ca. 15 cm dlouhých kulatinek, které dáme před vyzděním páté řady po obvodu do malty, necháme je několik cm. koukat
do ucící komory a přejedeme řadou cihel. Je důležité tyto kulatiny zde umístit, protože na ně bude po vyzdění udírny umístěn dvoudílný rošt. Tento zde taktéž musí
být, aby případně zachytil utržené maso z háčku, a dále aby se na něj dal položit plech na zachytávání odkapávajícího omastku a plech na vodu, který udržuje v
udírně vlhko, aby maso nemělo po uzení na povrchu tuhou kůrku.
Po tomto pokračujeme dále ve vyzdívání, kde v našem případě po vyzdění 9-té řady již začneme vynechávat prostor na dvířka udící komory v našem případě o rozměru
40 x 60 cm. 
Tyto jsou vyrobeny kulturním referentem,
kde rámeček je z vinglu 3 x 3 cm, kde po vyzdění jsou v něm na místě vyvrtány na každé straně dvě díry a dvířka jsou přichycena šroubem do cihel. Díry vrtáme po
vyměření až na místě proto, abychom se trefili na střed cihly a dvříka dobře držela. Když se dostaneme ve vyzdívání na horní kraj dvířek udící komory, zazdíme napříč
udící komory dvě železa pro zavěšení háčků s masem. Jedná se o horní řadu pro uzení, která je napevno. Potom ve spodní části dvířek na krajích udící komory
umístíme na šířku dvě kulatiny pro vytvoření vyjímatelného patra. Tyto kulatiny propíchneme čerstvou maltou a na mě poté můžeme umístit na délku další patro udírny
pro případ, že masa bude hodně. 
Projedeme jednu řadu cihel a udírna je připravena
na zaklopení, které provedeme tím způsobem, že na délku umístíme dvě železa tvaru T a do nich ze zadní a přední strany umísťujeme cihly. Tímto máme zaklopenu zadní
a přední část, kde nám zůstane prostřední část. Dále tedy zaklápíme cihlami i prostřední část, kde u pravé strany jednu cihlu vynecháme, kde nám tímto vznikne prostor
pro klapku do komína 
, kterou vyrobíme například z
kotlařského plechu, na který přivaříme očko pro umístění řetízku, kterým se bude klapka zvedat. Vzhledem k tomu, že komínek by měl mít výšku mezi 0,5 m a 1 m, pokračujeme
v prostoru nad klapkou v jejím obezdění dvěmi řadami cihel, a to proto, abychom do takto vyzděné části mohli zazdít jak plechový límec pro samotnou rouru, tak abychom
do spáry mezi první a druhou řadou cihel mohli umístit kovovou trubičku, kterou provlékneme řetízek klapky, aby bylo možno klapku zvedat. Samotný řetízek potom jistíme
dřevěným špalíčkem a regulujeme tak množství odváděného kouře z udírny.
Samotný komínek tvořený plechovou rourou by měl být o hodně menšího průměru, než kouřovod, a proto byl zvolen průměr 10 cm, kde rozhodnutí bylo správné. Vzhledem k zazděnému
límci je roura vyndavací a po uzení se prostor pro rouru zaklopí poznikovanou čepičkou, aby do udírny nepršelo. Potom vyšalujeme hlavu udírny, a to se sklonem dozadu, kde v přední
části jsme dali 7 cm betonu a v zadní části udírny 4 cm betonu s přesahem 3 cm, aby mohla voda odkapávat. 
Tímto je stavební část udící komory hotova. Dále je nutno dodělat ještě samotný kouřovod s topeništěm, kde kouřovod již zaklopíme a zapravíme bílými cihlami a musíme dozdít topeniště
na výšku dvířek pro přikládání. Po vyzdění topeniště toto zaklopíme s ohledem na předpokládané vysoké tepoty šamotovými cihlami. Zazděná dvířka ještě po stranách musíme vymazat
lepidlem na dlažbu, jelikož lepidlo je vysoce odolné a dvířka dobře utěsní, což má za následek potřebnou plynulou regulaci hoření dřeva v topeništi. Dále Jak již bylo uvedeno
doděláme samotný kouřovod zaklopením bílými cihlami, kde tyto zaklopíme na maltu.
Po jeho zaklopení zbývají po stranách kanálku volné protory,
které dozdíme kouskami cihel do roviny. Tímto je stavební část kouřovodu a topeniště hotova. Při stavbě dále spárovačkou před zatvrdnutím malty vyhlazujeme spáry, aby byly pěkné.
Takto vyzděný kanálek není nejhezčí, a proto v našem případě byly na cihly na sucho položeny zatravňovací tvárnice, které celou stavbu pohledově vyzdvihly. Samotná dvířka topeniště
, která mají dvoje menší dvířka pro přikládání a výbírání popela,
je dále nutno opatřit roštem pro hoření dřeva a vybírání popela, kde rošt svaříme z kulatiny tak, aby ho bylo možno vložit většími dvířky do prostou topeniště. Jeho výška stačí jen
několik cm, aby se pod něj dalo dostat lopatkou.
Při uzení není
třepa polel vybírat, jelikož ho vzniká hořením kvalitního dřeva jen málo a stačí ho vybrat až po uzení, kde je ho zpravidla na dno kbelíku. Dále nám zbývá vyrobit rošt do udící komory
na zachytávání případných odpadlých kousků masa a na pokládání plechu na zachytávání odkapávajícího omastku a plechu s vodou.
Tento rošt jsme opět vyrobili z kulatiny, kterou jsme zbodovali svářečkou. Rošt je vyroben dvoudílný, aby šel vyndavat kovovými dvířky udící komory. Tato dvířka jsou plechová v kovovém
rámečku s jednoduchým zavíráním. Tímto je udírna zcela hotova a po vytvrdnutí je připravena na zakouření před prvním uzením. To provedeme 
po prvním slavnostním zapálením tím způsobem, že udírnu ohřejeme a topíme několik hodin stejným dřevem, jakým budeme udit i dále. Udírna se krásně zatáhne a zavoní a je připravena na samotné uzení.
Samozřejmě je tu další slavnostní okamžik, spojený se zapálením udírny,
a to první obláček, který se vynořil z komínku nad udírnou. Chvilka dojetí a slzy na krajíčku. Udí! Je to nádherná chvilka nad podařeným dílem a splněným snem. Teď už ruce
nebolí a hlava nemusí přemýšlet. Teď přichází další radostný
a dlouho očekávaný okamžik. Předem připravené maso se napíchá na háčky a už už se třepe do kouře, aby se mohlo hezky opotit, prohřát a nechat prolézt kouřem, ale hlavně nechat se
sníst. 
Po dvou dnech dřiny při přikládání a popíjení piva se
dostavuje vrchol, na který se tak dlouho čeká. Je hotovo, a maso čeká každé na svém háčku, až se do něj pustí mlsné jazýčky, těch, kteří se na stavbě podíleli a i těch, keří o něm
pouze věděli. Ano i takoví jsou mezi námi, známe je všichni "vychcánkové"
jako třeba tenhle, který přijel až z daleké Moravy. Byl zachycen na místě činu a už se z toho nevykroutí. Je to Tesák, který by nejraději zabořil svou ošklivou hlavu mezi maso
a začal ho ožírat. Má ale smůlu, toto dílo z posledních sil brání sám předseda klubu SIM, a proto 
Vám ho můžu všem ukázat. Ano podařilo se to a jsme na to hrdí. Teď už budeme jen žrát a udit a udit a žrát a tak pořád dokola, dokud nám to naše vznešená bříška dovolí. Dobrou chuť
a také inspiraci všem kteří se inspirovat nechají při stavbě podobného díla přeje klub SIM a jeho členové.